Na konci března se 5.B vydala na třídenní výlet do Chřibských kopců, kde mezi nádhernými bukovými lesy leží zřícenina hradu Cimburk. Po cestě vlakem, autobusem a pěškobusem jsme s batohy na zádech konečně vystoupali na kopec, kde se nám mezi stromy zjevila věž hradu, který se měl na 2 následující noci stát naším domovem.
Uvítala nás Zuzka z hradní posádky a umožnila nám ubytovat se v prostorném pokoji nad hradním hostincem. Všech 17 dětí a 2 učitelé si společným úsilím připravili nocleh na matracích s krásným výhledem do lesů a pak jsme se vydali na průzkum jak hradu, tak jeho blízkého okolí. Bylo vidět, že na hradě se intenzivně pracuje, aby nepodlehl úplné zkáze. Jak nám Zuzka vysvětlila, děje se tak už téměř 30 let. Některé zdi a věže jsou proto obehnány lešením, na které byl ovšem vstup přísně zakázán.
Na hradě není ani elektrika ani voda a proto bylo potřeba navštívit blízkou studánku a udělat si zásoby vody pro nutnou hygienu, zahrát si vlajky na jediném relativně rovném plácku, apod. Po návratu od studánky jsme se věnovali důkladnému zkoumání hradu a to i v místech, kde se běžní návštěvníci nedostanou. Zjistili jsme, že v hradním sklepení bydlí netopýři, našli jsme samostříl připravený k obraně hradu i výstavu vykopávek, které na hradě odkryli archeologové. Prostředí jako stvořené ke hře na schovávanou, které jsme se věnovali opravdu intenzivně. Jakmile se setmělo, rozdělali jsme oheň, zazpívali si s kytarou, připravili na ohni k večeři, co si kdo přinesl, a po další schovávané jsme se uložili ke spánku. Plni adrenalinu z toho, že spíme mimo domov a navíc na hradě a navíc všichni v jedné místnosti jsme měli velké problémy jak s usínáním, tak s klidem po probuzení, a tak jsme se do druhého dne probudili sice čilí, ale energie bylo výrazně méně.
Abychom mohli spát na hradě, museli jsme na hradě také něco udělat. Rozdělili jsme se na skupinky a pod vedením dospělých z hradní posádky a pana učitele jsme chystali propagační materiály pro návštěvníky, zametali v expozici a ve sklepě, chystali látky pro kameníky a kováře a pomáhali v kuchyni s přípravou oběda. Jakmile byla práce, kterou jsme dostali hotová, posilnili jsme se, a přesto, že nebylo hezky, jsme se vydali na výlet. Navštívili jsme Kazatelnu s krásným rozhledem, Klimentek s kapličkou a megazvonkohrou a skálu Kozel, na níž zrovna hnízdil nejvzácnější dravec ČR – Sokol stěhovavý a znovu studánku u Mísy. Značně unaveni zimou, deštěm, sněhem a chůzí jsme v podvečer dorazili zpět na hrad, kde pro nás Zuzka připravila vynikající večeři. Zahráli jsme si pár her a poté zalezli do spacáků.
Třetího dne ráno jsme neměli příliš času nazbyt, protože bylo nutné sbalit věci, uvést místnosti, které jsme používali do původního (čistého) stavu a stihnout autobus z Koryčan směrem domů. Vše jsme zvládli, poděkovali za péči Zuzce, rozloučili se s hradní posádkou a vydali se na šestikilometrový pochod na autobus. Mnozí unavení z prožitého výletu v autobusu usnuli, a tak proběhla cesta domů velmi klidně. Výlet jsme si užili, ale byla škoda, že nám příliš nepřálo počasí.
Mikolajek Jan
