V pátek 15.5.2026 se tři žáci 5.B společně s panem učitelem Mikolajkem vypravili na průzkum Jihomoravského kraje. Sraz jsme měli v 5:45 u vlakového nádraží v Zašové. Ze Zašové jsme jeli náhradní autobusovou dopravou do Valašského Meziříčí. Z Valašského Meziříčí jsme se vlakem dopravili do Kojetína. Z Kojetína do Podivína a odtamtud autobusem do Lednice.
Navštívili jsme krásný zámek Lednice, kde jsme měli objednanou prohlídku reprezentačních sálů, a myslím, že jsme si ji dost užili. Pak jsme se prošli k Janově hradu a pak pluli vyhlídkovou lodí k věži Minaret. Tam jsme vyšli věž až nahoru. Výhled byl krásný, ale so si budeme …, bylo to vysoko. Poté jsme šli zpátky k zámku krásným zámeckým parkem. Pak jsme se autobusem přesunuli do Mikulova, kde jsme si prošli náměstí a prohlédli zámek. Pak jsme se šli podívat na Kočičí skálu nad Mikulovem a odtamtud už jsme došli ke kempu, kde jsme se na jednu noc zabydleli. V plánu byl stan, ale nakonec jsme spali v pokoji, který nám poskytl majitel kempu. Byla to v podstatě taková minizoo, protože tam měli od osla, koz, králíků, morčat, hrdliček, poníků, až ke slepicím a kohoutům.
Spalo se tam dobře, my žáci jsme spali až do půl deváté ráno. Sbalili jsme si naše batohy a vyrazili jsme na autobus, kterým jsme jeli do Brna, kde jsme se šli podívat na Chrám sv. Petra a Pavla. Viděli jsme orloj a potom jsme šli na oběd do asijské restaurace, kde měli krásnou výzdobu. V motýlím domě Papilonia měli krásné motýly, ale bylo tam strašné horko. Ale za ten zážitek to 100% stálo. Pak jsme se přesunuli do Blanska, kde jsme si postavili stan.
Třetí a také poslední den jsme měli budík na sedm hodin, protože jsme měli na 10 hodin objednanou prohlídku Punkevní jeskyně. Bylo to tam krásné a věřím, že tam ještě někdy pojedu. Pak přišla na řadu část, na kterou jsme se minimálně my – žáci, těšili – plavba lodí po Punkvě. Byl to opravdu zážitek. Když prohlídka jeskyně skončila, šli jsme se podívat na Macochu shora. Pak jsme došli do nedaleké obce Vilémovice. Odtamtud jsme se přesunuli do Blanska, Brna, Kojetína a přeš Valašské Meziříčí zpět do Zašové. Tam jsme se všichni rozloučili a odjeli domů.
Děkujeme panu učiteli za ty nervy s námi a za to, že to zorganizoval.
Veronika Halaštová (5.B)
